Krize jako motor vývoje

Otec zemřel, když my byly tři roky, později přichází o mladšího bratra a sestru. Jsou to velké rány. Maminka se snaží utišit ztrátu milovaných, se zbylými dětmi tráví většinu roku na zámku. Rozlehlý park se vryl hluboko do paměti. Šťastné chvíle si uchoval v srdci celý život, stejně jako maminku, kterou velmi miloval.

Stal se letcem. Byl odvážný, bojoval s nasazením, bez ohledu na riziko. Svou velkorysou povahou zlepšoval napjaté vztahy mezi vojáky. Jmenován Rytířem Čestné legie, ale slávu neměl rád.

Francouzský letec a vynikající spisovatel. Antoine Marie Roger de Saint-Exupéry. Často považován za filozofa a humanistu. Mezi jeho nejznámější díla patří Země lidí, Noční let, Citadela, Malý princ. Vyjadřuje duchovní hodnoty lidstva, odmítá předsudky a proti rasismu staví úctu k člověku.

Dne 31. července 1944 vzlétl z Korsiky směrem k Francii a již se nevrátil. V roce 2000 byly trosky jeho letounu nalezeny ve Středozemním moři u přístavu Marseille. Stále se vedou diskuse o příčinách smrti. Ať už byla jakákoliv, svět přišel o skvělého člověka a spisovatele.

Malý princ se rodí ze svíravého pocitu ohrožení světové politiky. Je autorovou jakousi osobní terapií. Strach, který dítě prožívá je úzkost ze ztráty dětství, sebezapomnění. Je však třeba vydržet a zůstat svůj, to je podstata. Dospělí mnohdy postrádají onu dětskou fantazii, dětské kresby nedokážou vidět očima dětí a tak ani nemohou rozpoznat úzkost dítěte, která volá po lidském slovu a pochopení.

Jak pochopit dítě, když si sami mnohdy nevíme rady. Úzkost je pocit, který občas zažíváme všichni, nevyhneme se jí. Člověk prožívá svou vlastní úzkost a také úzkost jako odpověď na stav společnosti. Ztrácíme půdu pod nohama, svůj „poklad“.

Antoine de Saint-Exupéry si střežil svůj „poklad“ pečlivě až do konce života. Tím bylo do značné míry dětství, především maminka, nádherný park, v němž vyrůstal, tichá zákoutí, tajemná místa na půdě. Antoine tu přichází o nejbližší. Chvíle osamocení prožívá v jezuitské škole a ještě těžší v katolické, kde, jak sám řekl, ztratil svou víru. Celý život v něm však přetrvává úcta k hodnotě zvaná lidství.

Lidský život je plný krizí. Byly, jsou a budou. Přináší úzkost, sklíčenost, ale také vykoupení. Cítíme se omezeni, podvedeni, ale zároveň dostáváme šanci k proměně, nutí nás to přemýšlet. Jsme vlastně jako letci. V klidných dobách plují volně vzduchem a v době válek se ocitají v nebezpečí. Musíme zapnout všechny smysly, abychom přežili. Občas nám dochází kyslík, můžeme se zřítit, ocitneme se v pustině, daleko od hluku světa. Setkáváme se s jediným.  Se sebou samým. Projevíme-li odvahu, máme šanci přežít.

Exupéry řekl: „Až bude v srdcích lidí zakořeněna úcta k člověku, dojdou lidé tak daleko, že budou schopni opět ustavit takový sociální, politický nebo ekonomický systém, který tuto úctu zajistí navždy.“
Kde leží ráj?

Sedmý div světa

Friedrich Nietzsche řekl