„I am what I am. So what“

„Jsem to, co jsem. Tak co".Tak to řekl a takový byl. Svůj, nespoutaný, nevyčerpatelný zdroj energie. Publikum si dokázal bez problémů získat vrozeným „šoumenstvím“, ale především neskutečným hlasovým rozsahem a propracovanými texty. Při koncertech a na oblíbených večírcích sebejistý muž, v soukromí docela plachý, pochybujíc mnohdy sám o sobě.

Vyprodané koncerty, které se staly zážitkem na celý život. Živě už nezazpívá. Jeho život skončil 24. 11. 1991. Rodným jménem Farrokh Bulsara, všem známý jako Freddie Mercury.

Při vystoupení Queen se lidé museli dobře bavit, udělal pro to všechno. Nadšení fanoušci byli motorem a důkazem, že má smysl jít dál i přes překážky.

Nikdy moc nečetl, ale v uměleckém světě se cítil jako doma, zejména při skládání a hraní. Matka chtěla mít právníka, ale on jí řekl: „Mami, víš, že na to nejsem, učení mě nebaví.“ Byl spontánní. Uspořádal večírek, teprve potom vymyslel důvod. Sestru na večírky nezval, snad kvůli matce, kterou miloval a respektoval. 

Nějakou dobu žil s Mary Austin, než přiznal jinou orientaci. Řekl jí, že je bisexuál. Ona mu řekla: „Ne Freddie, myslím, že jsi gay.“ Tenkrát se mu velmi ulevilo, ale ztráta Mary jako životní partnerky byla pro něj bolestná. Zůstala však jeho nejlepším přítelem. Byl k ní upřímný i štědrý. Věděla o něm vše. Uchyloval se k ní, jako se malý chlapec uchyluje ke své matce, o které ví, že ho pochopí a pohladí.

Není jednoduché vyznat se ve světě tohoto charizmatického muže. Mnohé o něm vypovídají písně, které složil, zejména poté, co se dozvěděl, že je smrtelně nemocný a zbývá pár let života. Složil to nejlepší, co mohl, i když mu to způsobovalo značné potíže. To mohli fanoušci docenit až později.  

Onemocnění AIDS přiznal den před svou smrtí. Mary mu byla stále nablízku. Řekla: „Dvacet let prolínání dvou životů.“ Svěřil jí přání, aby uložila jeho popel na tajné místo. Není jednoduché žít s odlišnou orientací, to ví jen ti, kteří ji mají. Stále ožehavé téma, které rozděluje lidi na dva tábory. Freddie Mercury miloval fanoušky, byl si vědom své popularity, ale také dobře věděl, jak dokážou být krutí.

O místě jeho odpočinku se vedou dohady, s největší pravděpodobností se to nikdo nedozví. Mary dodržela slib a drží dodnes. Vzpomínka na Freddieho je pro ni stále bolestná.

Ať už je to jakkoliv, Freddie Mercury žije ve svých písních, energií nabitých vystoupení, v jeho extravagantnosti a plachosti zároveň. Díky němu jsem se dostala k angličtině. Chtěla jsem znát a pochopit jeho texty a začala si je překládat.  Motivace je ten nejlepší učitel.

Často mi zní v uších Bohemian Rhapsody, Mamma, Living on my own, písně z alba Innuendo a posmrtně vydané Made in Heaven, ty zní až mrazivě při představě, co prožíval a jak se cítil. Škoda, mohl toho ještě hodně udělat, chybí mi jeho působivý zpěv a energie, která z něj vyzařovala.

Každý sám strůjcem svého štěstí i neštěstí? Kolik bouřliváků si užívá všech „radostí“ života plnými doušky. Někteří se dožijí vysokého věku a některým není dáno. Každý prý máme vymezen čas a nic moc s tím nenaděláme. To je na jiné téma.

Pro mě byl Freddie Mercury geniální hudebník a člověk nespoutaný, což mnohým chybí, proto tak imponují jedinci, kteří dokážou udělat skvělé věci, umí je také podat a prodat. Kdo by si nepřál mít na YouTube jeho sledovanost. Budapešt 1986, jediný koncert za železnou oponou. Kdo tam byl, pochopí. Proč neříct: „I am what I am. So what.“

Až budu 5. září přát k narozeninám kamarádovi, tak mu povím: "V ten den se narodil Mercury, tak si to považuj. Buď svůj, ale nemusíš to zase tak přehánět. Úspěch je fajn, zdraví jen jedno, nekoupíš ho za žádný balík peněz. Freddie o tom něco věděl."

Zlatá střední cesta

Nepodceňovat lymfatický systém