Veronika Bujoková
Redaktorka webu www.diety-recepty.cz
- Počet článků 96
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 959x
Seznam rubrik
Veronika Bujoková
Brad Pitt by se tomu smál
Psychotické blábolení - film o ničem – podivné umění – zvláštní útvar...I tak lze nazvat film Strom života. Strom plný otázek. Kdo je schopen, pochopí a kdo není, nepochopí. I člověk, který nazve film blábolem, něco sděluje světu. Sděluje, že má ještě dlouhou cestu před sebou. Brad Pitt nebo Sean Penn by jen tak v nějakém blábolu nehráli. Mohou si vybírat, nepotřebují druhé, druzí potřebují je. Dobrý herec je schopen ztvárnit takovou roli a předat poselství, které je věčné.
Veronika Bujoková
Člověk na cestě
Navštěvuje školy, různé kurzy nebo školení a přesto mnohdy nic neví, nic se nenaučí. Špatné školy, nevhodné kurzy, nevhodní učitelé a školitelé?
Veronika Bujoková
Poctivý Abe
Narodil se 12. února roku 1809 do chudé farmářské rodiny, v devíti letech přišel o milovanou matku. Brzy se o sebe musí postarat, sám se učí číst a psát. Nachází zálibu v knihách, vzdělává se. Vystřídá hodně povolání a díky vlastní píli se stává velmi dobrým řečníkem.
Veronika Bujoková
Bude líp
Před časem mě zaujal článek s názvem: „Nenávidím nadpisy.“ Slovo nenávidím nerada používám, takže bych napsala: „Nemám ráda rozepsané články.“
Veronika Bujoková
Jít do toho po hlavě
Marie Curie-Sklodovská, nositelka Nobelovy ceny za fyziku a chemii. Vděčíme jí za teorii radioaktivity, či objevení dvou nových prvků, radia a polonia. Stojí za tím stovky hodin neúnavné práce v laboratoři, tvrdohlavost a cílevědomost. Šla si za svým, stejně jako Albert Einstein, Thomas Alva Edison, Alfred Nobel a další. Nikam by se tito, a jim podobní významní lidé nedostali, kdyby akceptovali větu: „To nejde“.
Veronika Bujoková
Každý od sebe
Jsem trochu v rozpacích nad reakcí na článek pana Matějky „Jak zlikvidovat lidstvo“. Se vší úctou k panu Krausovi, stejně jako ke všem lidem, věřícím i nevěřícím.Rozdíly v názorech na víru tu byly a budou. Každý člověk má svoji víru stejně jako právo na názor. Jenže to není tak jednoduché, jak se zdá.
Veronika Bujoková
„Život není to, co chceme, ale to, co máme“
Narodil se v Praze, kde vyrůstal a chtěl studovat. Doba mu však nepřála, stejně jako jeho rodině, známým, všem Židům. Místo aby dokončil školu, skončil společně s rodinou v Terezíně. Bylo mu pouhých 15 let. Tam začíná hrůza, která pokračuje v Osvětimi a Buchenwaldu. I při té hrůze měl trochu toho štěstí, když se mu podařilo utéci z transportu smrti do Dachau. Nejen štěstí, ale především silná vůle mu dala přežít. Kruté zkušenosti minulých let jej silně poznamenají. Začne psát. Je to forma terapie hluboce přemýšlejícího člověka, který nechce psát o holocaustu jako takovém. Píše jinak, zcela osobitě. Děsivé zážitky minulých let v něm neustále vyvolávají otázky o člověku, o nás všech. Jak se člověk změní pod tíhou skutečností, jak je člověk schopen nenávidět druhého člověka a na straně druhé, jak je jeden člověk schopen oběti pro druhého, třeba za cenu vlastního života.
Veronika Bujoková
Hyeny v lidských podobách
Války mění lidi. Je to zkouška odvahy, cti a především charakteru. Obyčejní lidé se mění v hrdiny. S nimi vyplouvá na povrch i pěna kalu. Vedle obětavosti a odvahy objevuje se zrada, pokrytectví a faleš. Také nejhorší lidské vlastnosti, zášť a závist. Mnohdy je za tím osobní msta či touha po majetku.
Veronika Bujoková
Džentlmen jako opak frustráta
Muž džentlmen se umí chovat. Je ohleduplný, čestný, má smysl pro humor a sebeironii. Vychovat muže džentlmena není jednoduché, ale ne nezvládnutelné. Chybují ti rodiče, častěji však ženy, které mentorují, radí, všechno ví líp, ale přitom by syna nejraději vodily za ruku jako miminko.Některé namítnou: „To se řekne, ten náš kluk je ještě takové trdlo.“ Z každého kluka ale jednou vyroste muž. Naučit čistit zuby, zavázat tkaničky a vyžehlit košile, to stačí. Když máme vychovat muže dobrých kvalit, musíme s ním jednat tak, jako by už takový byl.
Veronika Bujoková
„Život je nespravedlivý.
Někteří se narodí jako nemocní a jiní zase zdraví. Někteří jako bohatí, jiní naopak chudí.“J. F. Kennedy. Dallas 22. listopadu roku 1963. Prezident Kennedy umírá na následky atentátu. Paradoxně v době, kdy vyhrál dlouhý zápas se smrtí. Po létech útrap byl v nejlepší kondici, aby zemřel rukou atentátníka.
Veronika Bujoková
"Co je většího či statečnějšího než čelit zlému osudu" Seneca
Včera večer mě zastihla zpráva o úmrtí paní Idy Rozové. Náhle a nečekaně. Natolik mě to šokovalo, že jsem tomu nemohla v prvních chvílích uvěřit. To se mi snad zdá, pomyslela jsem si. Bohužel ne.
Veronika Bujoková
Svoboda
NEMUSÍTE NĚKAM CHODIT, ABYSTE BYLI SVOBODNÍ. MŮŽETE BÝT SVOBODNÍ KDEKOLI, TŘEBA VE VĚZENÍ, SVOBODA JE VE VAŠEM SRDCI. Co je vlastně svoboda?
Veronika Bujoková
„Měl jsem si ji vzít“
Romy povečeří s přáteli a pak odchází se svým přítelem do pařížského bytu. „Běž si lehnout,“ obrátila se k němu „Zůstanu ještě chvíli vzhůru s Davidem a poslechneme si nějakou hudbu.“Přítele to nepřekvapilo. S Davidem rozmlouvá Romy každý večer, rozmlouvá s jeho fotografiemi. Pije své oblíbené bordeaux a hodně kouří.
Veronika Bujoková
Ten Valor
Slova z jedné krásné španělské písničky. „Měj cenu“. Dvě docela prostá slova. Co může lehce znít, není snadné žít.Každý člověk má svou cenu. Kdo a co jí určuje?
Veronika Bujoková
Předstírání jako charakteristika dnešní doby
Měli bychom říkat, co si myslíme, nebo si myslet, co říkáme? To se paní Závistivá potká s paní Falešnou. Paní Falešná se pohotově zeptá, co doma a kam jde studovat dcera. Paní Závistivá by nejraději řekla, že samozřejmě na prestižní francouzské gymnázium, ale protože dcera má svoji hlavu a prospěch nevalný, jde na učiliště. Paní Falešná má k tomu hned několik pohotových vět o tom, že přeci potřebujeme také lidi, kteří umí rukama a že ti študovaní neseženou žádnou práci.
Veronika Bujoková
Vydláždili ráj a postavili na něm parkoviště…
Výfukové plyny stále přibývajících aut se valí ostošest a lidé trpí. Ovšem ne zdaleka tam, kde je dostatek stromů. Ráno nastupuje jejich nejvyšší detoxikační aktivita. Průduchy na spodní straně listů stromů se otvírají dokořán a miniaturní pumpy hbitě nasávají výfukové plyny, které je zasáhly.I docela malý dub má na sobě kolem čtyřiceti tisíc listů vybavených účinnou protichemickou obranou.
Veronika Bujoková
Křik není argument
Kdo nemá slova, komu chybí argumenty, křičí. Kdo se bojí, chce zastrašit či zranit, křičí. Křik je prázdný, neužitečný, k ničemu. Mnohdy působí, ale jen na chvíli, než si okolí zvykne a pak takového „ukřičence“ přestane vnímat a hlavně brát vážně. Takový člověk je nepříjemný, především však nepoužitelný.
Veronika Bujoková
Kde leží poklad
Můžeme procestovat celý svět. Navštívit nádherná města, historické památky. Plavit se po mořích, vidět všechny divy světa, setkávat se se zajímavými lidmi a umělci. Můžeme zažít dobrodružství, adrenalin, můžeme si koupit krásné věci, zážitky.Přeci nebudeme šťastní. Protože štěstí na ulici neleží, ani v nádherných katedrálách, není v zážitcích ani v krásných věcech. Kde tedy je?
Veronika Bujoková
Úsměv jako nejlepší reklama
Každý fotograf musí kromě fotografování hodně retušovat. Někdy více, jindy méně, ale musí. Bez toho už se dnes dobrý časopis neobejde. Jsou mistři, kteří dokážou „vyrobit“ pomocí počítače modelku se vším, co k tomu patří. Výsledkem je „plastik lady“ s dokonalou pletí a postavou bez sebemenších chybiček. Poslední dobou už to není jen doména žen.
Veronika Bujoková
Slova jako rána mečem
Dokážou naladit, potěšit, povzbudit. Dokážou ale také ublížit, ponížit, zranit. George Bernard Shaw řekl: „Rána způsobená slovem zasáhne vždy hlouběji, než rána způsobená mečem“. Někdy nejsou míněna špatně, ale řečena v nesprávný čas na nesprávném místě. Někdy je dotyčný prostě neunese, není připraven, schopen nebo ochoten je přijmout. Nejvíce zasáhnou slova zloby vyslovena ve vzteku. Nedají se vrátit zpátky.
Veronika Bujoková
Homo homini lupus – člověk člověku vlkem
Za minulého režimu se člověk z médií moc nedověděl. Informace byly strohé. Záměrem bylo spíše ututlat, že jsou mezi námi i vrazi, násilníc, také blázni či postižení. Zato byl člověk docela dobře informován o úspěších brigád socialistické práce. K tomu levné potraviny. Plný žaludek = spokojený človíček.
Veronika Bujoková
Každý ve svým ghettu…
Každý žije ve svým ghettu se svou pravdou sám, jen hudba zní, když poslední čas na prach se promění, jak už tolikrát....Slova písničky s názvem Černošské ghetto, jak ji se skupinou Spirituál Kvintet nazpíval svého času Karel Zich. I když je to už hodně let, zní mi lépe, než mnohé dnešní „hity“. Nejenom tahle. Je krásná nejen podáním, ale hlavně obsahem.
Veronika Bujoková
Potřebují svou dávku!
Ve světě stále přibývá těch, kteří potřebují tu svoji „dávku“. Uklidňujících léků nebo přímo drogy. Nedokážou už bez ní žít, jinak jsou nešťastní, zlí a agresivní. Nenašli jiné cesty, jiné způsoby, jak si udělat život pěkným i bez různých „berliček“. Nejde zdaleka jen o chemii, i když bezpochyby nejvíc ničí tělo. Je tu něco zdánlivě nevinného, avšak páchajíc velké škody. Co je to?
Veronika Bujoková
Banány došly
V dnešní době sežene člověk všechno, na co si vzpomene. Supermarkety, hypermarkety, gigamarkety se předhání, jak nalákat zákazníky. Akce – bonus – sleva - skandální ceny - dravé ceny – výprodej - vše za 30..., no „nekupto“, člověče.
Veronika Bujoková
Síla vůle
Lidé. Navenek stejní, uvnitř jiní. Jeden má dobré podmínky a všechny předpoklady uspět. Druhého od počátku provází těžkosti a nepřízeň osudu, přesto uspěje. Co jednoho porazí, druhého posílí. V čem to je?
| předchozí | 1 2 3 | další |
